Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
So štokholmskými SVARTSYN som sa prvýkrát stretol v roku 1998, keď im u Folter Records vyšiel debutový album „The True Legend“. Vzhľadom na to, že nahrávka ma nijako extra nezaujala, asi preto, že už som začínal byť čiernym kovom presýtený a skladateľsky, hráčsky i zvukovo mi to prišlo proste tuctové, bolo to aj stretnutie posledné. Ornias, hlavný mozog kapely, v ktorej sa za roky vystriedali aj ľudia účinkujúci napríklad v UNPURE, DARK FUNERAL, WATAIN alebo TRIUMPHATOR (+ ďalších menách známych hlavne ozajstným čiernym srdciam) to však s black metalom myslel vážne a tak SVARTSYN koncom októbra tohto roku vydali svoj v poradí už desiaty album. Orniasa (gitary, basgitara, vokály) tu na bicích hosťovsky sprevádza Hammermann z Belgicka, kde pod civilným menom Ignace hrá v tech/BDM FRACTURED INSANITY. Táto spolupráca trvá už od roku 2012 a jej aktuálnym plodom je šesť skladieb za 46 minút.
Kompozície sú teda rozsiahlejšie, čo možno brať aj ako dostatok priestoru na rozvíjanie mrazivých, ponurých a zlovestných nálad. Pokiaľ ide o black metal, v tomto žánri mi vkus formovala hlavne jeho „tradičná“ podoba a tak ma „Requiem“ väčšinou strednotempovými chladnými skladbami celkom oslovuje. Nad kobercami kopákov víria, kvília a burácajú gitarové harmónie, často vyvolávajúce pocit, že sedíte niekde v starom statku na pustej planine, vonku zavýja víchrica, šľahá sneh do stenajúcich korún osamelých stromov, už sa stmieva a vám sa ani nechce rozsvietiť, lebo pri pohľade cez okno sa vám párkrát zazdalo, že kdesi po okolí sa v snehových kúrňavách poneviera akási veľká silueta, ktorá vám nič známe nepripomína. Pochodové ostré tempá občas vystrieda náklep, inokedy krátky voľnejší atmosférický úsek a celkovo mi SVARTSYN na jednej strane istou „chladnou nezemskosťou“ pripomínajú aj BURZUM spred vyše štvrťstoročia. (Zvukovo i hráčsky sú pochopiteľne o kus inde.) Harmónie, frázovanie vokálov i celkový dojem metelice bodajúcej ľadovými ihličkami zase privolávajú spomienku na IMMORTAL v 2. polovici 90. rokov. Aktuálny album teda bez znalosti tvorby za posledné dve dekády hodnotím tak, že Ornias je 27 rokov odvtedy, čo SVARTSYN založil, veľmi dôstojným udržiavateľom plameňa čias, ktorých vrchol stihol zažiť už ako hudobník.
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.